Abstrakta přednášek

 


10. ročník, květen 2011 (zpět na seznam abstrakt)

Respirační systém dětí a adolescentů a tělesná zátěž
Doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc. Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství UK - 2. LF Praha.

Zdánlivě již dávno zaběhnuté hodnocení plicních funkcí v klidu je u dětí problematické. Podle závazných doporučení americké, evropské i České pneumologické a ftizeologické společnosti se mají vyšetřovat pacienti vsedě. Děti jsou však hodnoceny podle světově uznávaných norem Zapletala, který vyšetřoval vstoje. Další problém vzniká s přechodem na referenční hodnoty dospělých.

V zátěži střední intenzity při zhruba čtyř- až pětinásobném zvýšení klidové ventilace přestáváme nadechovat ústy. Poklesne dynamický odpor - horní cesty dýchací tvoří při nádechu nosem okolo poloviny odporu dýchacích cest, při nádechu ústy jen pětinu. Zaplatíme za to vyšším ochlazováním dýchacích cest a vyřazením filtrační funkce nosních dutin, s vyšším průnikem prachových částic včetně alergenů do dýchacích cest. Řada zdánlivě zdravých lidí má tendenci v zátěži nadměrně využívat inspirační rezervní objem a dostávat se do dynamické hyperinflace. Jsou i práce ukazující, že pro adolescentní dívky je takový zátěžový typ dýchání ne-li "normou", pak velmi častým jevem.

Množí se důkazy o tom, že míra dušnosti přinejmenším při bronchokonstrikčních provokačních testech koreluje více s mírou dynamické hyperinflace než s mírou obstrukce dýchacích cest. Čím větší tedy udává pacient pocit hladu po vzduchu a inspirační dušnosti bez exspiračních pískotů, tím spíše je žádoucí zabývat se optimalizací dechové práce i z jiného aspektu než jen bronchodilatace. Je vhodné vyzkoušet ty fyzioterapeutické přístupy, které zlepšují aktivaci bránice, mění časování zapojení dýchacích svalů a optimalizují hluboký stabilizační systém. Tyto někdy nesnadno objektivizovatelné postupy vedou k omezení dynamické hyperinflace v zátěži. Ze zkušeností fyzioterapeutů našeho pracoviště se zdá, že řada postupů vedoucích ke korekcím funkčních poruch hybného systému a zefektivňujících mechaniku dýchání má potenciál zlepšit hlavní subjektivní obtíž všech ventilačních chorob - dušnost. U těch astmatiků, kteří cítí "auru" astmatického záchvatu, pak lze v řadě případů zabránit těžké hyperinflaci, zřejmě hlavní příčině jejich subjektivních pocitů dechové tísně v záchvatu.

zpět na seznam abstrakt