Abstrakta přednášek

 


10. ročník, květen 2011 (zpět na seznam abstrakt)

Paracetamol ve vztahu k toxicitě, sensitivitě, astmatu a alergii.
MUDr. Jiří Novák, Klinická imunologie a alergologie při ÚVN Praha.

a) Toxicita. Paracetamol je chemickou strukturou příbuzný toxickému anilinu a svému předchůdci fenacetinu, jehož abusus zaplatilo mnoho lidí chronickou renální insuficiencí. Je nejčastější příčinou jaterního selhání ve V. Británii a USA, kde jsou toxikologická centra nejvíce využívána pro intoxikaci paracetamolem. Léčebné dávky způsobují pokles redukovaného glutathionu v alveolárních makrofázích a pneumocytech II a tím mohou vést k chronickému postižení plic při snížení jejich antioxidační kapacity. Pro paracetamol je příznačný malý rozdíl mezi léčebnou a toxickou dávkou, kterou je u dospělých již 4 x denně 1500 mg s tím, že pro citlivé jedince je tato hodnota podstatně nižší. V ČR povolená maximální jednotlivá dávka 1000 mg kontrastuje s 650 mg povolenými americkou FDA. U dětí se za toxickou jednorázovou dávku považuje 90 mg/kg, tedy necelé 2 tablety po 500 mg desetikilovému dítěti.

b) Hypersensitivita na paracetamol, obdobná sensitivitě na acetylsalicylovou kyselinu (ASA), se vyskytuje asi u 2 % dospělých astmatiků, kteří jsou současně vysoce sensitivní na ASA. Jedinci reagující bronchospasmem na průměrných 1227 mg paracetamolu jsou současně sensitivní v průměru na 47 mg ASA. Trvání bronchospasmu po paracetamolu je podstatně kratší než po ASA - průměrných 2 : 9,5 hod., intensita je mírnější. V dětském věku jsou známy jen ojedinělé případy sensitivity na paracetamol. Anafylaxe je vzácná.

c) Užívání paracetamolu v každém věku zvyšuje riziko vývoje astmatu s 8 x častější těžkou formou, alergické senzibilizace, atopického ekzému, alergické rhinitis a CHOPN. Jde o závěry četných a rozsáhlých studií potvrzené metaanalýzami, které platí i pro nečasté užívání. Nejde o nahodilé nálezy nebo omyl způsobený faktory modifikujícími výsledky studií (např. infekce), ale důsledek vlivu paracetamolu na metabolismus buněk respiračního systému.

d) Paracetamol v těhotenství. Podle západních průzkumů užívá paracetamol 25 - 50 % žen v graviditě, nejčastěji pro bolest. Dle četných studií, zvýšené riziko astmatu, alergické sensibilisace a atopického ekzému jejich dětí vzniká při užívání paracetamolu kdykoli v graviditě. Plod je na paracetamol obzvláště citlivý pro své metabolické zvláštnosti. Pro těhotné neexistuje bezpečné analgetikum - antipyretikum. Febrilie jsou však také rizikovým faktorem pro plod, umírněná medikace paracetamolem zde lékem volby zůstává při využití nefarmakologických způsobů léčby. Ostatní antipyretika jsou v graviditě prakticky kontraindikována.

V newyorské studii bylo sledováno 1442 těhotných (Perzanowski, Thorax, Sept. 2010). V 5 letech měly děti matek s prenatálním paracetamolem častější známky astmatu i urgentní péči. Velikost rizika astmatu odpovídá počtu dní intrauterinní exposice k paracetamolu, stoupá již při užívání jednodením. Významné zvýšení rizika nastává při minor alele genu pro glutathion transferázu (GSTP1 A 105G), velmi časté i v Evropě. Polymorfizmy GSTP ovlivňují konjugační aktivitu glutathionu, uplatňující se vedle paracetamolu také u detoxikace nejrůznějších škodlivin.

e) Nárůst konzumace paracetamolu časově odpovídá zdvojení prevalence astmatu u dětí v období 1980-95. Také potenciace vrozeně slabší detoxikací paracetamolu i výfukových plynů cestou GSTP může být jedním z mechanismů, vedoucí k nárůstu astmatu.

Prevence bolestivých stavů a lékového abusu má začínat u dětí se zapojením zdravotníků i rodičů. Zkratková a přemrštěná preskripce léků se v ČR stále častěji stává náhražkou řádné lékařské péče. Vzrůstající sevření naší populace do kleští farmak by mělo být alarmující.

zpět na seznam abstrakt